O Češích se říká, že si libují ve slevách. Ono jim ale mnohdy nic jiného nezbývá. Obzvláště pokud nabydou dojmu, že některé ceny jsou vymrštěné uměle.
Nedávno jsem se při nákupu v jednom supermarketu pozastavila nad cenou ústní vody. 193 Kč za lahvičku mi už tedy přišlo hodně přes čáru. Obzvláště, pokud doposavad stála 129 Kč. Další týden byla tato voda ve slevě za necelou stovku. V obyčejné drogerii jsem ji pak pořídila za 88 Kč. Tak mě napadlo, kdo si ji za těch 193 Kč vůbec koupí. A co za tak výrazným zdražením vlastně stálo. Cenový nárůst tohoto produktu o 64 Kč, což je třetina, nelze svalovat na inflaci. A takovýchto příkladů najdeme víc.
Obsah článku
Kdo za vysoké ceny může?
Tato otázka, jak se zdá, zůstává bez odpovědi. Zemědělci vinu svádějí na obchodní řetězce a obchodní řetězce na zemědělce. A kdo může za zvýšení ceny ústní vody o třetinu? Pracovnice daného supermarketu, se kterou jsem cenu konkrétně tohoto produktu probírala, prstem ukázala na manažery daného supermarketu. Ti prý určují ceny, které se některých případech mění i několikrát denně. Proboha, kde to jsme? Může se vůbec někdo pozastavovat nad tím, že si Češi oblíbili nakupování v akcích? Ceny zboží mimo akce pro ně zkrátka jsou nedostupné!
Nákupy v akcích
Já například v akcích nakupuji taky, a to finančně rozhodně nestrádám. Za ústní vodu bych ale 193 Kč rozhodně nedala. A za spoustu dalších produktů. Proto si vždy projdu slevový leták a na jeho základě sestavuju jídelníček na další týden. Zkrátka v mém nákupním koši dominují produkty, které jsou momentálně ve slevě. A nestydím se za to.
Slevové kupony a kódy
Stejně tak jsem si oblíbila slevové kupóny a kódy. S nimi zase pořídím oblečení, spotřební zboží, elektroniku i nábytek. Zrovna nedávno jsme si pořizovali novou sedací soupravu. Se slevovým kuponem ze serveru megakupony.cz nás vyšla o 2 tisíce korun levněji. Proč zkrátka nakupovat za víc, když můžete nakupovat za míň, že?