Odbytné je částka, kterou pojišťovna jednorázově vyplatí pojistníkovi při předčasném ukončení pojistné smlouvy. Dnes se místo pojmu odbytné používá výraz odkupné, oba však znamenají totéž. Právo na vyplacení odbytného se týká životního pojištění a penzijního připojištění.
Nárok na odbytné vzniká obvykle až po zaplacení pojistného za dobu dvou let. Konkrétní částka se vypočítá z rezervy pojistného, ponížené o určité procento, které vyjadřuje výši storno poplatku. Částka odbytného je tím vyšší, čím déle pojištění trvá.
Pojem odbytné podle občanského zákoníku
Od 1.1.2014 je pojem odbytné oficiální součástí občanského zákoníku. Ačkoliv není výslovně definován, můžeme se s ním setkat při úpravě vyživovací povinnosti mezi manželi, služebnosti užívacího a požívacího práva k zastupitelným věcem, při úpravě povinného dílu nepominutelného dědice a náhradě újmy při ublížení na zdraví a usmrcení. Navzdory výskytu tohoto pojmu v několika rozdílných oblastech práva se jedná o pojem se shodným významem.
Podle § 761 odst. 1 lze ujednat, že výživné bude nahrazeno odbytným, přičemž poskytnutím odbytného právo na výživné zanikne. Toto ustanovení upravuje situaci, kdy se rozvedený manžel není schopen dále živit a druhý z rozvedených manželů má vůči němu vyživovací povinnost. Pravidelnou měsíční platbu vyživovací povinnosti lze do budoucna nahradit odbytným, na jehož výši se musí (bývalí) manželé dohodnout. Je možné dohodnout i placení odbytného formou splátek, není nutně podmínkou jednorázové vyplacení této částky.
§ 1296 stanoví, že vlastník se nemůže domáhat na uživateli nebo poživateli, aby zajistil podstatu, ledaže jí hrozí nebezpečí. Nebude-li jistota dána, může se vlastník popřípadě domáhat vydání věci za slušné odbytné. Jedná se o doplňkové ustanovení, které umožňuje vlastníku věci, která je předmětem užívacího nebo požívacího práva její vydání v případě, že věci hrozí škoda a uživatel nebo poživatel odmítne věc dostatečně zajistit. Odbytné slouží jako odškodné uživatele nebo poživatele za omezení jeho práva.
V § 1657 je řešena situace pominutí nepominutelného dědice zůstavitelem. Pokud zůstavitel neuvede důvod vydědění nebo dědice pomine omylem (např. neví o svém nemanželském dítěti), má tento dědic právo na povinný díl. Nejedná se přitom o podíl z pozůstalosti, ale pohledávku za čistou hodnotou pozůstalosti. Pravidla pro výpočet povinného dílu jsou uvedena v § 1654 – 1656, přičemž úprava odbytného v § 1657 umožňuje nepominutelnému dědici a dědicům místo tohoto výpočtu uzavřít dohodu o výši odbytného.
Ustanovení § 2968 upravuje možnost poskytnutí odbytného místo pravidelného placení peněžitého důchodu, přičemž se jedná o částku poskytnutou na žádost poškozeného. Tato možnost je připuštěna v oblasti náhrad při ublížení na zdraví a usmrcení.
Výpočet odbytného se u penzijního připojištění a kapitálového životního pojištění výrazně liší. V případě prvého má od smlouvy odstupující účastník nárok na vyplacení vložených částek a výnosů z nich. Naopak zaniká nárok na připsané státní podpory a výnosy z nich. Účastník, kterému k penzijnímu připojištění přispíval zaměstnavatel, musí také počítat se zdaněním těchto příspěvků a výnosů z nich ve výši 15%.
Složitější je výpočet odbytného u kapitálového životního pojištění. Rozhodně je však počítat s částkou menší, než je součet zaplaceného pojistného a výnosů z něj. Výše odbytného je totiž zmenšena o náklady, které souvisí se správou uzavřené pojistky a které nejsou v případě předčasného ukončení smlouvy zcela uhrazeny. Výše odbytného je rovněž snížena o rizikovou složku, která slouží ke krytí pojistné události v případě předčasné smrti pojištěnce. Pojišťovna z odbytného dále odvede 15% srážkovou daň, jejíž základ je vypočten z rozdílu mezi odbytným a zaplaceným pojistným, přičemž do zaplaceného pojistného se nezapočítávají případné příspěvky zaměstnavatele. Zpětně dodanit je rovněž třeba daňové úlevy z minulých let.