Výraz globální oteplování, resp. změna klimatu (tento pojem je nyní více používán), je v současnosti používán především pro poslední oteplování, které započalo na začátku 20. století a projevuje se jednoznačným a pokračujícím růstem průměrné teploty klimatického systému Země a které je, dle názoru většiny vědců,[4] silně ovlivněno aktivitami člověka. K většině oteplování (90 %) od roku 1971 došlo v oceánech. Přestože oceány hrají dominantní roli v akumulaci energie, termín „globální oteplování“ je také používán pro zvyšování průměrné teploty vzduchu a povrchových vod. Během posledních 100 let vzhledem k roku 2010 došlo k nárůstu teploty vzduchu a povrchových vod o 0,8 °C, z toho asi dvě třetiny nárůstu nastaly od roku 1980.Každé z posledních tří desetiletí bylo postupně na povrchu Země teplejší, než jakékoli z předcházející desetiletí od roku 1850.[9]
Postupně dochází k zpřesňování vědeckého chápání příčin globálního oteplování. Vědecký panel IPCC vydává v pravidelných šestiletých cyklech tzv. „hodnotící zprávy“, které provádějí souhrny relevantní vědecké literatury v oboru. Zatím poslední hodnotící zpráva, která byla postupně zveřejňovaná od konce roku 2013 do listopadu 2014, uvádí, že vědci jsou si na 95–100 % jisti, že většina současného globálního oteplování je způsobena zvýšenými koncentracemi skleníkových plynů a že k navyšování koncentrací dochází v důsledku lidských aktivit a že primární příčinou nárůstu teplot jsou emise CO2 v důsledku lidské činnosti především spalováním fosilních paliv a změnami využití krajiny, jako je odlesňování.Tato zjištění akceptují státní akademie věd všech významných industrializovaných států a nejsou zpochybněna jakýmkoliv státním či mezinárodním vědeckým orgánem.[12][13]
Do roku 2100 by měla povrchová teplota na Zemi stoupnout o 0,3 až 1,7 °C pro scénáře s výrazným snižováním produkce CO2, resp. o 2,6 až 4,8 °C pro scénář s dnešním tempem produkce CO2. Nejistoty v odhadech nárůstu teploty plynou z používání modelů s různou citlivostí změny teploty na koncentraci skleníkových plynů. Očekávané budoucí oteplování a související změny však nejsou rovnoměrné a budou se lišit region od regionu po celém světě.Čekají se nadále krátkodobé extrémy – jak kladné, tak záporné. Mezi očekávané důsledky globálního oteplování patří zvyšování hladiny moří, změny v množství a formě srážek, rozšiřování subtropických pouští. Předpokládá se, že oteplení bude nejvýraznější v Arktiděa bude spojeno s pokračujícím táním ledovců, věčně zmrzlé půdy a mořského ledu, což bude doprovázet zvýšení srážek.[20] Mezi další očekávané jevy patří extrémní projevy počasí, jako jsou období veder, suchá období, přívalové deště, ale také okyselování oceánůči vymírání druhů. Z následků významných pro člověka se uvádí především ztráta potravinové bezpečnosti kvůli klesajícímu výnosu zemědělských plodin a ztráta přirozeného prostředí zaplavením pobřežních oblastí.Na zjištění vědců reagují politici, kteří postupně připravují jak adaptační, tak mitigační (zmírňující) strategie. Nejdůležitějším politickým aktem je Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a k ní patřící Kjótský protokol. Globální oteplování totiž samozřejmě přináší i obrovský vliv na lidskou populaci.
Přestože mezi klimatology, publikujícími v odborných článcích o této problematice existuje dnes 97 % shoda na tom, že globální oteplování existuje a že má antropogenní příčiny, existují někteří vědci, novináři a politici, kteří mají na průběh a příčiny globálního oteplování odlišné názory. Jako možné příčiny oteplování jsou označovány například klimatický cyklus Země, působení kosmického záření, resp. sluneční vítr, či pohyb Sluneční soustavy. Výrazně větší rozpor pak panuje v otázce, zda se vyplatí proti oteplování přijímat nějaká výraznější opatření. Část politiků, především pravicových nesouhlasí, buď vůbec s tím, že by za oteplování mohl člověk, ale především pak s tím, že by proti jeho příčinám měla být přijímána jakákoliv opatření, protože ta by znamenala omezení ekonomické svobody.
Obsah článku
Důsledky globálního oteplování
Díky těmto globálním změnám by dále mohlo docházet ke zvýšení intenzity dalších přírodních jevů, jako jsou povodně, sucha, vlny vedra, hurikány, globální stmívání nebo snížení letního průtoku řek. Důsledkem toho by se pak mohlo stát snížení zemědělských výnosů nebo vymírání některých biologických druhů. Někteří vědci také v souvislosti s globálním oteplováním varují před rozšířením některých nemocí jako je malárie a další.
Řešení globálního oteplování
Vzhledem k tomu, že je globální oteplování považováno za jeden z klíčových problémů současnosti, proběhla na toto téma již mnohá jednání. První konference OSN o životním prostředí se konala ve Stockholmu roku 1972 a o dvacet let později byla na summitu v brazilském Riu de Janeiro přijata Rámcová konvence OSN o změnách klimatu.
Mezi další důležité milníky patřil i Summit OSN v japonském Kjótu, jehož výsledkem byl tzv. Kjótský protokol. V něm se vyspělé země zavázaly omezit mezi lety 2008 až 2012 exhalace skleníkových plynů průměrně o 5 % ve srovnání s rokem 1990. Další klimatická konference se pak konala roku 2007 v Indonésii a jejím výsledkem byla tzv. cestovní cesta z Bali, která stanovila plán dalších jednání vedoucích k přijetí dalších programů.
Zatím poslední jednání proběhlo v prosinci 2009 v Kodani. Rozvinuté země se zde zavázaly poskytnout 21 miliard eur v příštích třech letech a 70 miliard eur do roku 2020 na podporu čistých zdrojů energie a vyrovnání se s důsledky klimatických změn.
Tání ledovců
Během posledních dvou desetiletí došlo podle vyhodnocení měření k úbytku zalednění v Grónsku a v Antarktidě, ledovce ubývají na většině míst na světě a na severní polokouli dochází k úbytku sněhové pokrývky v jarních měsících. Úbytek masy ledu v ledovcích byl podle IPCC celosvětově odhadován na 275 (140 až 410) Gt/rok v období let 1993–2009. Dochází též ke zmenšení tloušťky permafrostu, rozlohy sezónně zamrzlé půdy a zkrácení doby zamrznutí řek a jezer.Satelitní data ukazují, že roční průměrná rozloha arktického ledu se od roku 1978 zmenšovala o 2,7 % ± 0,6 % za desetiletí.
V Antarktidě, s výjimkou Východní Antarktidy, podle studií dochází k úbytkům pevninského ledovce. (Rychlost úbytku je asi 70 Gt/rok.)
Globální oteplování a ekonomika
Globální oteplování není podle některých odborníků pouze problém klimatologickým. Podle rozsáhlé tzv. Sternovy studie, která byla uveřejněna roku 2006, utrpí významné ztráty i globální ekonomika, pokud nedojde k postupnému omezování emisí plynů. Ztráta může znamenat 5 %, za určitých podmínek až 20 % HDP. Naproti tomu zmrazení emisí na aktuálních podmínkách by znamenalo ztrátu pouze 1 % HDP.
Zdraví
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou negativními dopady klimatických změn již dnes pozorovatelné i v Evropě a v současnosti umírají desítky tisíc lidí ročně na celém světě na nemoci a zranění související se změnou klimatu. WHO za varovné příklady dopadů změny klimatu v Evropě považuje změny v geografickém rozložení nemocí přenášených klíšťaty a komáry. Jako hlavní zdroje potenciálních hrozeb pro lidské zdraví v souvislosti se změnou klimatu WHO považuje častější vlny extrémních veder, větší výskyt infekčních nemocí, rozšíření podvýživy, zvýšení počtu dýchacích onemocnění a vyšší výskyt nemocí v důsledku kontaminace vody.
Oteplení ale není rovnoměrné, pozorujeme rychlejší oteplování zimního než letního období. Přičemž je známo, že v zimě umírá dvojnásobně více zdravotně oslabených lidí než v létě. Jelikož zimy se oteplují rychleji než léta, zimní úmrtnost klesá více, než letní úmrtnost stoupá.
Biomasa, zemědělství
Globální oteplování může mít částečně pozitivní důsledky pro zemědělství a růst biomasy v některých oblastech. Zvýší-li se teploty, dojde k prodloužení vegetačního období. Satelity ukazují, že od počátku 80. let díky nárůstu teplot a hladin CO2 došlo k „zezelenání Evropy“. Prodloužilo se vegetační období. V Severní Americe se prodloužilo o 12 ± 5 dnů a v Eurasii o 18 ± 4 dnů. Biomase se tak může lépe dařit.
Globální oteplování – co bude dál
I v názorech na vývoj globálního oteplování v budoucnu se vědci liší. Podle jedné studie skupiny vědců z Ruska, Německa a USA se na Zemi střídají doby ledové trvající zhruba 100 000 let a krátká, zhruba 10 000 let trvající meziledová období. Oteplování klimatu je podle nich běžné právě na konci doby meziledové – tzv. holocénu, v němž se právě nacházíme. Znamenalo by to tedy, že současné globální oteplování předznamenává příchod další doby ledové. Hlavní snahou všech států však zůstává postupné omezení množství vypouštěných skleníkových plynů a tedy úsilí o zastavení globálního oteplování.