Eutrofizace je proces obohacování půdy nebo vody živinami, a to především fosforečnany a dusičnany. V přírodě je tento jev přirozený (například rozklad organismů v zahradním kompostu). V důsledku činností člověka však eutrofizace přerostla v neúnosnou mez, se kterou se příroda dokáže jen těžko vypořádat. Zemědělskými hnojivy nebo odpadními vodami se dostává do půdy a vody vysoké množství fosforu a dusíku, které hubí rostliny a živočichy, jejichž odumřelé buňky se rozkládají, a svědčí tak růstu toxických sinic. Tím se významně změní dané podmínky, neboť dochází ke snížení množství kyslíku a světla. Tyto změněné podmínky ohrožují život dalších živočichů a rostlin. Eutrofizace zejména snižuje kvalitu povrchové vody, která by mohla být zdrojem pitné vody nebo sloužit rekreačnímu využití.
Eutrofizaci lze částečně předcházet kvalitním čištěním odpadních vod, používáním ekologicky nezávadných čisticích prostředků a využíváním šetrných zemědělských a vodohospodářských praktik.
Obsah článku
Jak lidé způsobují eutrofizaci
Nadměrné obohacování vod živinami v důsledku lidské činnosti je způsobeno především:
- Splachy, erozí a vyluhováním živin z hnojených zemědělských ploch (především dusík).
- Vypouštěním komunálních a průmyslových odpadních vod do vodotečí (především biologicky rozložitelné látky a fosfor z detergentů).
- Významná může být i atmosférická depozice dusíku z masového chovu dobytka a ze spalovacích zplodin například z dopravy.
- Intenzivní hospodářské využití vod (dokrmování ryb, rybí exkrementy).
- Stavba vodních nádrží v suchých oblastech (přehrady drénují a přivádějí vodu z rozlehlých oblastí; jelikož je zde vody málo, dochází k rychlé erozi půdy a uvolňování živin z půdy do vody, jež se eutrofizuje).
Jak eutrofizace škodí
Narušení kyslíkového režimu vod
Eutrofizované jezero nebo řeka zarůstá biomasou sinic a řas, čímž dochází k narušení kyslíkového režimu s následným úhynem organismů. Přes den sice sinice a řasy asimilují a produkují kyslík, v noci však převládá jejich dýchací aktivita, tudíž v ranních hodinách často dochází k nedostatku kyslíku pro jiné organismy. K úbytku koncentrace kyslíku dochází rovněž při hromadném úhynu biomasy sinic a řas v důsledku lidského zásahu chemikáliemi nebo na konci vegetačního období. Uhynulá biomasa sinic a řas pak klesá ke dnu a začne se rozkládat za přítomnosti bakterií. Bakterie se začnou rychle rozmnožovat a tudíž spotřebovávají větší množství kyslíku. Vodní vrstvy při dně jsou pak bez kyslíku, což ohrožuje organismy žijící při dně.
Toxiny sinic
Některé sinice produkují do vody toxické látky škodící člověku. Hygienické aspekty toxinů sinic jsou velmi významné. Toxiny se nacházejí buď uvnitř buněk, nebo se z buněk uvolňují do vody. Dokud je biomasa sinic mladá, je 70-90% celkového množství toxinů vázáno v buňkách. Později se do vody uvolňuje až 70% množství toxinů. Bezprostřední ohrožení člověka či hospodářských zvířat v důsledku eutrofizace může nastat při kontaktu s vyššími koncentracemi toxinů sinic v silně zarostlých nádržích. Specifické zdravotní riziko představuje voda odebíraná z eutrofizovaných vod pro úpravu na vodu pitnou. Toxiny sinic přítomné ve vodě působí i na ostatní organismy a tudíž ovlivňují druhové složení ekosystémů. Odstraňování volných toxinů sinic z vody je velmi obtížné. Při použití algicidních přípravků hubení sinic a řas dochází k nárazovému uvolnění toxinů do vody. Nárazová aplikace algicidů má za důsledek zvýšenou akumulaci biomasy uhynulých řas a sinic u dna nádrže doprovázenou vysokou mikrobiální aktivitou rozkladu s opětovným úbytkem kyslíku u dna, na což doplácí především bentické organismy. Zvýšení teploty a intenzity slunečního záření na jaře a v létě jsou příčinou, proč se s nárůstem sinic a řas setkáváme především v těchto ročních obdobích.
Změna druhového složení a nedostatek světla
Nadbytek živin upřednostňuje rychle rostoucí rostliny na úkor těch pomaleji rostoucích, ovšem pro rovnováhu ekosystémů stejně důležitých. Pomalu rostoucí druhy nemohou soutěžit v rychlosti růstu s rychle rostoucími druhy, jsou však pro ekosystém stejně důležité, zvyšují míru biodiverzity a poskytují útočiště dalším druhům živočichů. Rychle rostoucí rostliny pak zarůstají vodní nádrže a znemožňují průnik světla do nižších pater vodního sloupce. Tím rovněž dochází ke změnám druhového zastoupení všech organismů citlivých na světlo.
Nedostatek pitné vody
Eutrofizací jsou poškozeny především povrchové vody – řeky, rybníky, jezera i moře. Z hospodářského hlediska pak dochází ke zhoršování kvality zdrojů pitné vody a k omezené rekreační využitelnosti vod. Úprava eutrofizovaných vod na vodu pitnou je ekonomicky náročnější.
Jak předcházet eutrofizaci?
Snižování obsahu živin v komunálních odpadních vodách čištěním, podpora bezfosfátových pracích prostředků a šetrnější zemědělské postupy jsou opatření, jež mohou v Evropských podmínkách minimalizovat dopad nutrientů na rozvoj eutrofizace.
- Stavět čistírny odpadních vod se zvýšeným odstraňováním nutrientů.
- Používat šetrné zemědělské praktiky. Zvyšovat podíl zatravněných ploch schopných vázat velký podíl nutrietů v krajině.
- Nepřekrmovat ryby v rybnících za účelem maximalizace finančního zisku.
- Používat ekologicky šetrné prací prostředky.
- Omezit emise dusíkatých látek z automobilové dopravy.